Elia z Garethova a Kroniky NightGlenu. Čarodějnice ze Shadowthornu, #2

Stmívání nakreslilo na Grammarii poslední doteky zlata a purpuru a ohlasovalo príchod témer vecné noci. Garethova Elia stála na terase svého skromného príbytku, ztracená ve svých myslenkách, kdyz pozoroval horizont planoucí posledními nádechy tajemného Draka nad hvezdným Sluncem. Jeho prsty svíraly zazloutlé písmeno, predmet, jehoz slova uz nescetnekrát znovu cetl a snazil se rozlustit jeho význam.
Dlouhé stíny se táhly jako spektrální prsty sahající do minulosti, kterou Elia tak touzila pochopit. Elia byla mladá zena, jejíz zivot byl do té doby poznamenán klidem Raio de Sol, jejího domova tak dlouho, jak si kdo pamatuje. Ale nyní ji odhalení obsazená v tom dopise konfrontovala s realitou, kterou si nikdy nedokázala predstavit. Elia si pro sebe zaseptala hlasem témer ztraceným v sumení vetru: "Co si pro me osud ted pripravil?"Jemný vánek hladil její pokozku a prinásel s sebou vuni jasmínu a dávno zapomenuté vzpomínky.
Vedela, ze její cesta ve Slunecním paprsku skoncila. Chystal se odejít do tajemného mesta NightGlen, dedictví, o kterém nic nevedel, a zjevení, které otrese základy vseho, co znal. Elia se zhluboka nadechl a jeho oci se naposledy obrátily k obzoru. Co ji v té vzdálené zemi ceká, nedokázala predvídat. Jedno vsak bylo jisté: jeho zivot uz nikdy nebude jako drív, protoze kolo casu se nezastavuje, nemení a necítí.
Tato neúprosná a lhostejná doba, která vzdoruje nasim nadejím a touhám, nezná samotné nástrahy své vrtosivé existence. Nesoudí, neodsuzuje nebo chybí. I kdyz se postupem casu vse rozplyne jako jarní mlha, Elia si prála udrzet své mladé srdce v nadcasovém chladu, uzavrené jako zranené zvíre, které je treba zkrotit. Rychle vsak zjistila, ze je nezdolný, cválající or pri hledání nových obzoru za hranicemi konvencí NightGlen a Grammarie.
Vase srdce bylo vzdy svobodné, obývalo okraje vaseho bytí a vzdorovalo vasemu vlastnímu stestí. Pod kritickým pohledem casu se Elia vystavil jevisti divadla zivota, celil normám a staromódní vizi vnucené role. Tato cesta ji zavedla necekanými cestami a nyní se Elia snazí pochopit, jak se orientovat v narízeních lásky, která jí byla dríve cizí. Její príbeh plný vzletu a pádu je opravdový jako zivot bez príkras, se slavnými i nárocnými okamziky, ale vzdy s láskou pretrvávající jako slunce za destivého dne.
Elia opustil své pohodlí a propadl bourlivé vásni, která ho pálila v hrudi jako dech draka, intenzivní a ohromující. V tomto zmatku nasel Elia nekoho, kdo zmenil jeho zivot.